Rumzeiss byl notorik a bývalý švec, kterého vyhnali z Jičína, protože prochlastal všechno včetně bot svěřených mu do opravy továrníkem Carlem von Jena a svým alkoholickým vášním dával průchod takovým stylem, že o něm dokonce zpívala i známá pouťová skupina No No Band. Navíc většinou nebyl schopen trefit vchod do svého krámku a zruinoval tak místní pojišťovnu jičínského starosty pravidelným hlášením škod za prošlápnutou výlohu.
Cestou do lesa způsobil pak další průšvih znečištěním bývalého domu místního knížepána, který emigroval po osmačtyřicátém roce, kdy mu zabavili dům, kočár, les a manželku, omylem považovanou za hrací skříň. Než se na škodu přišlo, zmizel Rumzeiss v lese znásilniv cestou slabomyslnou Manku, která mu byla po vůli za slib desetinásobku vloženého. Když Manka po devíti měsících zjistila, že je v tom, odešla za Rumzeissem, který si mezitím v lese zřídil palírnu žaludového rumu majícího asi 97 % alkoholu, následkem čehož se opilcův poměr krve k alkoholu zmenšil pod 1:120.
Po radostném objevu vlastního otcovství odešel Rumzeiss na žaludy, aby připravil lihovinu na kojeneckou výživu, a než se vrátil, měla Manka syna Cyppiska. Byl k světu a jen co novopečený otec přišel, pokousal ho synek na celém těle v kapse ukrytou krysou, kterou mu matka dala na hraní. Když Cyppisek trochu povyrostl, vyrobil mu Rumzeiss bambitku a začali spolu přepadávat okolojedoucí povozy z nedalekého lihovaru, neboť domácí palírnu zničila Manka, kterou noční bublání destilovaných tekutin uvedlo do mylné představy, že jim do jeskyně vlezl nějaký opilec.
Po dvaceti přepadeních došla radním v Jičíně trpělivost a připravili past. Když pak Rumzeiss s Cyppiskem přepadli další povoz a odvlekli basy vodky do lesa, kde je do sebe v rychlosti nalili, zjistili, že nešlo o vodku, nýbrž o Dobrou vodu. A to byl jejich konec. Nedovedete si představit, co udělá s organismem přivyklým dobrému chlastu Dobrá voda. Oba loupežníci skončili nejprve na záchytce s otravou lihuprostou tekutinou a později taktéž v base.
A jestli neumřeli, sedí dodnes.
